Tento teplomilný cvrčkovitý hmyz v dospělosti velký 2–3 cm často v domácnostech (v teplejších oblastech) nahrazuje roli švábů. Protože nepřežije chladné zimy, stahuje se do lidských obydlí, kde se živí zbytky a odpadky.
Nejsou nároční na stravu či životní podmínky, pouze pro úspěšné rozmnožování a vývoj vyžadují vyšší teplotu chovu v rozmezí min. 25–30°C a dostatek tekutin. Zatímco teplota vyšší není na škodu, v teplotě nižší chov zcela pozbývá smyslu, protože dospělci často hynou dříve, než se rozmnoží, a když už samice nakladou vejce, ta se z různých příčin nevylíhnou.
Cvrčci mají proměnu nedokonalou a vývojová stádia jsou zmenšeninou dospělců s postupně se vyvíjejícími křídly.
Dospělí samci pak třením prvního páru křídel (krytek) o sebe (tzv. alární stridulace) vydávají charakteristický cvrkavý zvuk, kterým lákají samičky. Pohlaví od sebe snadno odlišíme. Samičky všech druhů mají na zadečku dlouhé kladélko a u řady druhů v chovu převládají. Ke konzumaci se hodí všechna vývojová stádia tohoto druhu. Jejich tělíčka jsou měkká a to i končetiny.