Rodištěm Gekončíků jsou skalnatá místa, suché louky a pouštní oblasti jižní Asie, Afghánistánu, Pákistánu, severozápadní Indie a některé oblasti Íránu.
V zimním období se v přírodě schovávají do skulin ve skalách nebo do děr v zemi, kde se uchýlí k tzv. zimnímu spánku (polospánku). V tomto období moc neloví, ale využívají svých tukových zásob v ocasní části.
Již z názvu vyplívá, že jde o nočního tvora, takže jeho aktivita začíná za soumraku. Přes den absorbují teplo a nabírají energii.
V přírodě loví cvrčky, červy, můry, pavouky, mravence a další hmyz. Vyhledají potravu, chvíli pronásledují a nakonec v rychlosti zaútočí. Během soustředění na lov pohybují (chvějí) ocáskem.
Narozená mláďata mívají okolo 6–8 cm a váží okolo 3 g. Dospělí gekončík má okolo 20–30 cm a váží 45–65 g. Mají výrazně odlišnou barvu od dospělých gekončíků. Je to něco jako jejich dětské zbarvení, které se postupem času se mění. Zbarvení gekončíků záleží na spojení barevných forem.
Jejich kůže je na hřbetu pokrytá malými hrbolky, břicho hladké, bílé (až růžové), ocas silnější, macatý. Slouží jako zásobárna tuku. Tenký ocas bývá známkou toho, že je gekončík nezdravý nebo špatně živený. Ocas je odpojitelný (proto dbáme na správnou manipulaci). Má sice schopnost regenerace, ale regenerát není nikdy tvarem stejný jako původní ocas. Na konečcích prstů nemají přísavné lamely ale drápky, tím pádem neumí lozit po skle.
Gekončík se svléká z kůže stejně tak jako všichni ostatní plazi. Dochází k tomu průměrně jednou za měsíc. U mláďat se to stává i častěji. Před svlečením jeho kůže vypadá jinak než obvykle. Zesvětlá, zakalí se. Svlečenou kůži gekončík následně sní. Získává z ní bílkoviny a vitamíny potřebné pro jeho růst.