Hroznýšovec duhový je nádherný, menší druh hroznýše, který dorůstá jen asi do dvou metrů, většinou však o něco méně. To ho přímo předurčuje k chovu v domácích teráriích, obzvlášť vezmeme-li v úvahu jeho atraktivní zbarvení a v dospělosti velice mírnou povahu. Areál jeho rozšíření je poměrně rozsáhlý a tak není divu, že vytváří asi 10 poddruhů, mnohdy odlišně zbarvených. Hroznýšovec duhový obývá téměř celé území Jižní Ameriky, od Kostariky až po severní Argentinu a také některé přilehlé ostrovy (Trinidad, Margarita a Tobago). Jeho biotopem jsou řídké lesy, plantáže, někdy kamenité stráně, ale i teplé jeskyně, kde podobně jako někteří jiní zástupci rodu Epicrates, loví menší druhy netopýrů.
V jídle je naprosto nevybíravý a „hladově“ se vrhá po jakékoliv nabízené potravě. Jeho kořistí mohou být myši, ale jiní hlodavci přiměřené velikosti – morčata, potkani, křečci, ale i holoubata, kuřata, případně i někteří běžnější ptáci. Ačkoliv je hroznýšovec duhový velice často a rád šplhá, proto by vhodná větev měla být nedílnou součástí každého terária, raději většího, než příliš malého. Neměla by samozřejmě chybět ani bytelná miska s vždy čerstvou vodou, ve které se hadi (hlavně před svlékáním) občas vykoupou, ačkoliv to jinak běžně nedělají, jak se často udává v literatuře. Nejideálnější rozmezí denních teplot je od 23–28 °C, s možností vyhřátí až na 30 °C, v noci můžeme nechat teplotu klesnout až ke 20 °C. Ještě důležitější než teplota je však dostatečná relativní vlhkost, která by neměla být nižší, než 60 %. Dlouhodobý chov v teráriu s vlhkostí pod 50 % vede neodvratně k celkové dehydrataci, na kterou jsou tito hadi poměrně citliví.
Páření hroznýšovců duhových probíhá většinou koncem podzimu až v zimě, někdy ještě na jaře. Bouřlivé námluvy provází páření, které probíhá střídavě s týdenními až čtrnáctidenními přestávkami po několik týdnů. Březost samic bývá od čtyř do šesti měsíců, v závislosti na udržované teplotě a v té době je chováme raději odděleně od samců. Samice po celou dobu gravidity zpravidla nepřijímají potravu (není to ale pravidlem) a vyhledávají vyšší teplotu, než obvykle. Ve vlhkém a teplém prostředí se rodí 30–40 centimetrů dlouhá mláďata, kterých bývá podle velikosti a věku samice 10–30 kusů, a která se přibližně do dvou týdnů poprvé svléknou.
Tohoto velice vděčného hada, který při chovu většinou nečiní žádné potíže, lze bez výčitek doporučit i začínajícím teraristům, kteří ještě nemají dostatek zkušeností s chovem náročnějších druhů. Nádherně duhový lesk jejich bronzového těla dokonale vyváží pestrost barev u nominotypického poddruhu a proto je E. c. maurus snad nejčastěji chovaným poddruhem v ČR. Přestože mláďata bývají zprvu kousavější, velice brzo si zvyknou na lidskou ruku a stanou se z nich naprosto mírumilovní tvorové. Při vhodné péči se tito hadi mohou v teráriích dožít až přes 20 let.