Ježek bělobřichý je v České republice zatím poměrně neobvyklý domácí mazlíček, nicméně začíná velmi rychle nabývat na oblibě. Jedná se o afrického příbuzného bodlináčů, které potkáváme na svých zahradách a bohužel i silnicích. Oproti „našim domácím“ ježkům je mnohem menší (váha se pohybuje v rozmezí 300–700 gramů, délka 18–23 centimetrů), potřebuje být neustále v teple (18 °C a více) a co je velkou výhodou – v zimě se neukládá ke spánku. Délka života v zajetí bývá obvykle 6–8 let.
Možná si říkáte, proč si domů pořizovat něco, co píchá a určitě se to ani nedá vzít pořádně do ruky, natož pochovat. Také vás třeba napadla otázka, se kterou se setkávám velmi často – a mají ti ježci blechy? Věřte mi, nemají. Kde by je také sehnali, když jsem si je přivezla přímo z chovatelské stanice a ven se dostanou pouze v případě, že je vezmu „vyvenčit“ na travičku!
Ač to tak na první pohled nemusí vypadat, mít doma zrovna ježka bělobřichého má spoustu výhod.
- Jsou to samotáři, takže pokud neuvažujete o chovu a miminkách, nemusíte se bát, že bude jednomu bodlináčkovi samotnému smutno.
- Jak jsem již psala, v zimě se neuládají ke spánku, „fungují“ tedy normálně po celý rok.
- Ježci jsou výhradně hmyzožravci. Jejich jídelníček se skládá z různých druhů hmyzu, jako jsou cvrčci, kobylky, švábi, červi.
- Pokud na svého ježka nebudete mít přes den zrovna moc času, vůbec nevadí – jsou to tvorové s večerní a noční aktivitou, úplně stačí, když si ho k večeru vezmete, pomazlíte, nakrmíte, necháte ho proběhnout a pak ho zase vrátíte do ubikace. Tam by měl mít dost prostoru k pohybu a zábavě.
- Vůbec není pravda, že by se bodlináčci nedali chovat. Pokud je zvířátko v klidu a zvyklé na ruku, bodlinky má položené, na bříšku má kromě toho úplně heboučké chloupky, takže při obrácení na záda ho můžete směle lechtat na pupíku 🙂
- Ježci bělobřiší se vyskytují v mnoha zajímavých barevných variantách.