Želva nádherná je jeden z nejchovanějších druhů sladkovodních želv na světě.
Potrava želv by měla být pokud možno co nejpestřejší, bohatá na vitamíny a minerální látky. Nejlepším způsobem výběru oblíbené stravy je nabídnout želvám co nejširší spektrum potravy a výběr nechat na nich samotných. Ale i to, o co nejeví zájem, je dobré jim nabídnout po čase znovu – někdy totiž změní názor. Potravu požírají želvy jen ve vodě, proto je nutné, aby ji dostávaly právě tam. Mláďata želv je nutné krmit denně, dospělé želvy krmíme třikrát týdně.
Hlavní složku potravy by měly tvořit ryby. V ideálním případě by to měly být přiměřeně velké ryby podávané vcelku včetně kostí a vnitřností. Výborné jsou také tzv. grundle prodávané mražené v supermarketech; želvy je vyloženě milují. Další dobrou možností jsou akvarijní ryby, které ale slouží spíše pro zpestření jídelníčku. Nevýhodou zůstává jejich cena ve zverimexech a fakt, že z vlastního chovu se dají mnohdy uživit jen mláďata želv.
Jako výborní se osvědčili mouční červi. Jedná se o larvy potemníka moučného, které lze rovněž koupit ve zverimexu nebo akvaristice. Snadno se dají i chovat. Krmíme je rostlinnou i živočišnou potravou.
Želvám můžeme dávat i cvrčky, menší kobylky, mouchy a pavouky. Větší želvy tento hmyz pozřou prakticky okamžitě, u menších želv se hmyz bude trápit, než ho želvy „okoušou“.
Lze také krmit rybím, kuřecím, telecím a hovězím masem. Maso musí být libové. Pro vysoký obsah tuku je naprosto nevhodné maso vepřové, jelikož želvy neumí odbourávat tuky.
Vyskytuje se na jihovýchodu USA přes Střední Ameriku až po severozápad Jižní Ameriky. Byla zavlečena do mnoha oblastí dalších kontinentů, zahrnujících Evropu včetně Slovenské a České republiky.
Želva nádherná se objevuje i volně žijící ve středoevropské přírodě. Byla hlášena dokonce i z oblastí v bezprostředním okolí Nízkých Tater na Slovensku. Takové vnikání nepůvodních druhů do přírody obecně hodnotíme v současné době jako negativní, neboť většinou poškozují přirozená přírodní společenstva (u nás vytlačuje vzácnou a chráněnou želvu bahenní, Emys orbicularis. Nicméně i želva bahenní je nepůvodním druhem, jehož rozmnožování v oblastech Německa nebo Česka bylo diskutabilní. Želva nádherná v České přírodě klade vajíčka, ale proměnlivost počasí prakticky vůbec neumožňuje vylíhnutí mláďat a z Česka je znám jen jeden úspěšný případ vylíhnutí několika mláďat, jež je považováno za malý zázrak. Vysoké počty želv ve volné přírodě jsou způsobeny uprchlými nebo vypuštěnými jedinci tohoto velmi populárního druhu, které je ale krajní nezodpovědností vůči původní přirodě i vůči vypuštěným želvám. Jejich malá schopnost úspěšné reprodukce dříve či později přivede tento druh v středoevropské přírodě k drastickému snížení počtu nebo vymření. V jižních částech Evropy je ale přítomnost této želvy trvalým ekologickým problémem.