Želvy se od ostatních plazů odlišují především tím, že je jejich tělo obvykle chráněno kostěným krunýřem, který se vyvinul z jejich žeber.
Želva zelenavá je býložravá suchozemská želva, jejíž přirozené životní prostředí je v jižní Evropě. Je zřejmě nejoblíbenější druh želvy chovaný v zajetí. Je chráněná statusem EU CITES A.
Dorůstá 20 cm, v přírodě se vyskytují i větší jedinci. Karapax má žluto-hnědé nebo hnědo-černé zabarvení, které se může měnit při dlouhodobém pobytu ve venkovním prostředí. Je oblíbená pro svou aktivitu a poměrně nenáročný chov.
I když se jedná o býložravou želvu, neměla by být krmena výhradně bylinami. Kromě čerstvého listí ze stromů a dalších rostlin (jetel, pampelišky, vojtěška, kedlubny, ředkve…), je dobré jí občas dávat také seno. Z živočišné potravy pak pro doplnění výživy ráda jí vaječné žloutky, syrové maso (třeba i žížaly), ráda si pochutná třeba i na piškotu namočeném v mléce, ale jedná se o velice nezdravý doplněk!
Pro správný chov želvy je zásadní zajistit zvířeti dostatečný přísun ultrafialového záření. Ideální je venkovní chov s expozicí na slunci, při chovu v teráriu je zcela nezbytné zajistit dostatečný osvit umělým zdrojem UV záření.
Želva zelenavá je chráněná statusem EU CITES, kdy želvy spadají do skupiny CITES „A“. Želva zelenavá konkrétně do přílohy ES „A“ a do příloha CITES II. Vlastník (majitel) želvy potřebuje tedy Cites dokumenty (REGISTRAČNÍ LIST exempláře ohroženého druhu živočicha nebo rostliny) a při prodeji či nákupu také výjimku ze zákazu obchodní činnosti. Vzhledem k tomu, že je většina želv přímo ohrožena vyhynutím a jmenovitě uvedena na seznamu CITES I, II a III, prodej a koupě je limitován podmínkami těchto dokumentů. S těmito dokumenty pak dochází k přeregistraci želvy na nového vlastníka (majitele). Prakticky to znamená, že neregistrovaná zvířata mohou být zabavena a pokud je znám jejich původ, na náklady majitele pak navrácena do místa původu.
Želva zelenavá se dožívá 60-80, podle některých pramenů 50–100 let.
Pohlaví lze u želv spolehlivě určit teprve v šesti, obvykleji až v deseti letech.